Tento falešný pastýř pravil : „Abychom v plnosti otevřeli svá srdce Duchu Svatému proudícímu z Kristova Srdce. Boží láska je Duch Svatý, který proudí z Kristova Srdce. Papež František při vigilii slavení Seslání Ducha Svatého připomenul, že Duch Svatý je „duchovní skálou“, která doprovází na poušti Boží lid, aby z ní mohl cestou čerpat vodu a tišit žízeň (srv. 1Kor 10,4). Keř, který neshoří, zobrazuje Pannu a Matku Marii a představuje Vzkříšeného Krista, který k nám promlouvá a dává Ducha Svatého, vybízí nás, ať sestoupíme k lidu a nasloucháme jeho volání, posílá nás, abychom otevřeli průchod stezkám svobody, vedoucím do zemí zaslíbených Bohem. Víme, že v každé době – i dnes – se kdosi snaží „stavět město s vysokou věží sahající k nebi“ (srv. Gn 11,4). Jsou to lidské projekty i naše projekty, mající sloužit „egu“ rostoucímu k nebi, ve kterém už není místo pro Boha. Bůh nás nechává kousek jít, abychom zakusili, jakých špatností a jakého smutku jsme schopni dosáhnout bez něho. Avšak Kristův Duch, Pán dějin, se „nemůže dočkat, až to všechno zhatí, aby nám umožnil nově začít! Vždycky máme tak trochu klapky na očích i na srdci, ponecháni sobě nakonec ztrácíme horizont, docházíme k přesvědčení, že jsme pochopili všechno, započítali všechny proměnné a víme, co a jak se stane... Všechny naše konstrukce si dělají iluze, že se dotknou nebe. Avšak Duch proniká do světa shůry, z Božích útrob, kde byl zrozen Syn, jenž všechno tvoří nové. Slavíme primát Ducha, který působí, že umlkáme tváří v tvář Božímu plánu a pak se zachvějeme radostí: „Toto je tedy to, co Bůh choval ve svém nitru pro nás!“, tuto cestu církve, tento přechod, tento exodus, tento příchod do zaslíbené země, města Jeruzalém, dveřmi stále pro všechny otevřenými, tam, kde se různé jazyky člověka skládají do harmonie Ducha, protože Duch je harmonie. Představíme-li si porodní bolesti, chápeme, že naše sténání a sténání veškerého stvoření není ničím jiným než samotným sténáním Ducha: je to porod nového světa. Bůh je Otec i matka, Bůh je porodník, Bůh je sten, Bůh je Synem zrozeným ve světě a my, církev, sloužíme tomuto porodu, nikoli sobě, nikoli svým ambicím a mocenskému snění. Sloužíme Bohu, který koná divy, a divům, které koná Bůh. Dnes se od nás křesťanů žádá, abychom se naučili slyšet srdcem. A Mistrem tohoto naslouchání je Duch. Učme se mu otvírat, aby nás naučil slyšet srdcem.“ Falešný pastýř František opět manipuluje Svatým písmem Svatý Duch prý chce otevřít brány muslimům (neuznávají Ježíše jako syna Božího) do našich domovů, pasuje nás lidi do role stavitelé babylónu pokud neotevřeme brány těm kteří neuznávají Ježíše jako syna Boha. Přitom jediný stavitel Babylónu je Satan a jeho sluhové, kteří se snaží pomocí imigrace nepřítel jediného Boha vytvořit nový světový řád jakého si universálního náboženství založeného na překroucení Svatého písma. Hořící keř, tento odporný žvanil přirovnává k Marii, přitom Svaté písmo jasně píše kdo je „hořící keř” !!! a ten jasně odpovídá Mojžíši : JSEM TEN KTERÝ JSEM, KTERÝ BUDU. Není tedy ani divu, že v „kostelích“ toho falešného pastýře jsou umisťovány díla, zesměšnující našeho pána Ježíše ….Ježíš v plodové vodě a podobné umělecké odpornosti, které směřují k jedinému, potupě jediného Boha.